O plakátu

Vznik plakátu je neodmyslitelný bez vynálezu litografie. Pražský rodák Alois Senefelder nabízí veřejnosti ke konci 18. století techniku, kdy dává tištěnému obrazu stejné možnosti jako slovu. Civilizace slova bude civilizací obrazu. Když v roce 1837 přichází na svět i litografie barevná, je vítězství tištěného obrazu už definitivní věcí.

Vynálezce Senefelder se ještě dožil velkého rozvoje litografie ve 20. letech 19. století. Stále oblíbenější se stávají výjevy ze všedního života, kreslené anekdoty, historky, módní listy a podobně. Jedná se o skutečně rozsáhlý sociologický průzkum společnosti pomocí obrazu. Ve 20. letech noví kreslíři a malíři opouštějí ideální alegorie a pozorují více život. Žurnalismus zaplavuje kulturu a ovlivňuje člověka z ulice stejně jako umělce. Zrychlený vývoj civilizace utvrzuje lidstvo v názoru, že pokrok je základní silou společnosti. V roce 1839je vyhlášen objev fotografie a to je další obrovská moderní změna.

Plakát je součástí ulice, ulice je součástí města a město je součástí větších kulturních a civilizačních celků. První obrazy líčí ulici ještě jako zátiší, krajinu, žánr, až později malíři objeví dynamiku městského života, lidský dav a čilý provoz. První autor, který se s pohledem sociologa věnoval pražské ulici, byl Jan Neruda. V Pražských obrázcích navštěvuje Neruda zastavárnu, pozoruje život na nároží, všímá si služek i žebráků, naslouchá rozhovorům lidí. Plakát v té době v Praze ještě neexistoval.

Chodec je novou jednotkou města, charakteristickým typem moderní ulice. Na své nekonečné cestě objevuje město, navštěvuje hostince, brlohy, nemocnice, hotely, pasáže, nevěstince, úřady, krok za krokem proniká do tajemství města. Pro chodce bude nakonec i stvořen plakát, aby ho doprovázel, těšil, povzbuzoval i klamal. Účelem plakátu je vynutit si pozornost, překvapit, vzrušit, upoutat, vnutit se do přízně chodce.

Už ve třicátých létech minulého století existuje v miliónovém Londýně plakátování jako nejrychlejší způsob veřejného oznámení. A v roce 1839 je v Londýně založena už první plakátovací společnost pro inzerci a reklamu. První londýnské plakáty se podobaly spíše vývěskám a cedulím, s uměním neměly ještě nic společného. Obsah tištěných slov byl důležitější než estetické podání a působení na diváka či chodce. Teprve až později dochází k užití dekorace a ornamentu. Vývěsky a plakáty jsou vylepovány náhodně, bez ladu a skladu pokrývají městské zdi.
Důležitou novinkou ulice je také plakátovací sloup, patentovaný v Londýně v roce 1824. Nebyl jen statickou dominantou, vozil se původně na káře jako pohyblivá reklama.

Na tisk jsou postupně kladeny větší požadavky, sepětí slova a obrazu se prohlubuje. Plakát se utváří každodenní skutečností a má svůj vlastní výraz. Plakát se stává v 19. století kulturním fenoménem doby. Počátky plakátu jsou spojeny se sociologií města, psychologií davu a symbolikou ulice. Ve 40. a 50. letech se objevují první barevné obrazové plakáty, jež propagují šitou konfekci, hračky, likéry či knihy, zvou do divadel, na cirkusové představení či lákají Pařížany do nových obchodních domů. Jean Alexis Rouchon je pionýrem komerčního plakátu. Jsou to křiklavé barvotisky. Technologie je odvozena od tištěných tapet. Roku 1889 vytvořil Cheret plakát pro Moulin Rouge. Jeho dílo se okamžitě stalo předmětem obdivu.

Citace z knihy Poselství ulice, z dějin plakátu a proměn doby, autor Josef Kroutvor